Prosím podpořte mou stránku na FB!! (:

3. dubna 2013 v 15:19 | SeaColor*
Ahoj! Založila jsem si jednu facebookovou stránku, kam dávám různé kresby, které jsem udělala. TATO STRÁNKA NIJAK NESOUVISÍ S TÍMTO BLOGEM, ale budu moc ráda, když se na ní podíváte a ještě radši budu, když dáte "to se mi líbí" :D Děkuju za každou návštěvu :)

TADY

 

Portraits #01 // Nina Dobrev

2. dubna 2013 v 16:39 | SeaColor* |  Portraits
Včera jsem kreslila Ninu... Není to sice úplně nejlepší, ale řekla bych, že ani nejhorší.. :D Co myslíte? (:
......................................

............................

Povědomý kluk

31. března 2013 v 14:19 | SeaColor* |  Povídky
Vím, že to je celkem blbost a je to víceméně o ničem, ale když už jsem to napsala, tak to sem dávám :D Upozorňuju, že sem to psala večer, když jsem měla celkem vysoké horečky, takže jsem pravděbodobně byla trochu mimo, tak na to prosím berte ohled :DD
-------------------------------------
Byla jsem si jistá, že už jsem ho někdy viděla, ale zaboha jsem si nemohla vzpomenout kde. Všechno mi na něm připadalo tak povědomé. Modré oči, světle hnědé vlasy. Nemohla jsem si pomoc.
"Ahoj," pozdravila jsem ho a opřela se o stůl vedle mě.
"Ahoj," odpověděl beze zájmu.
Zkoumala jsem všechny detaily a snažila se v nich hledat alespoň náznaky toho, že bych mu byla jenom malinko povědomá.
"Promiň, ale neznáme se?" vypadlo ze mě.
"Nevím," zakoktal trochu rozpačitě.
Okamžitě jsem si začala vyčítat, že jsem to na něj takhle "vybalila".
"Promiň," podívala jsem se do země a trochu jsem se usmála. "Mám pocit, že tě znám, ale netuším odkud." Už mlč! napomenula jsem se.
"Možná by jsme se mohli jít projít a třeba si vzpomeneš," navrhl. Už nebyl rozpačitý, naopak. Jednal dost sebevědomě.
"Fajn," přikývla jsem.
Ten kluk byl opravdu hezký, proto nebylo úplně jednoduché zůstat v klidu, ale k mému údivu jsem to celkem dost dobře zvládala.
"Jsem Ben," usmál se.
Ben, Ben, Ben… Ne, to jméno mi nic neříkalo. Tak odkud ho znám? Je možné, že jsem ho jenom někde zahlídla. Obličeje si pamatuju, takže je možné, že jsme se pouze někde potkali a ani jsme spolu nemluvili.
"Já jsem Alice."
"Krásné jméno," pousmál se.
Po parku jsme chodili několik hodin. Povídali jsme si o spoustě věcích a on se pořád choval, jako větší a větší blbec. V jednom kuse jenom machroval. Nesnáším tyhle tipy, ale po několika minutovém přemlouvání jsem mu nakonec můj facebook dala. Tohohle jsem ale začala hodně brzo litovat. Každodenní zprávy typu "Ahoj, jak je? Co děláš a co si dělala?" mě už vážně začaly unavovat. Pak k tomu přidal ještě jeho nechutný keci a to už mě úplně "dorazilo".
Moc dlouho mi to nevydrželo, pomyslela jsem si s ironickým úsměvem, když jsem si ho mazala z přátel.
Když o něm tak přemýšlím, tak ani nebyl tak moc hezký… Vlastně se mi moc nelíbí, bylo to nejspíš jenom takové zatmění mozku, které, naštěstí, hned pominulo.
-----------------------------------------

 


Tma

21. března 2013 v 19:39 | SeaColor* |  Povídky
Tohle jsem napsala, když jsem se ve škole nudila, takže to berte s rezervou prosím :D
Není tu nic děsivého, pomyslela jsem si a prochladlou rukou nahmatala popelavě bílou stěnu. Její barvu si pamatuji z minulé návštěvy. Kdybych tu už předtím nebyla, ani bych nepoznala, jak je místnost velká.
Pomalu a opatrně jsem udělala dva kroky doleva.
Někde by tu měla být, věděla sem to. Sklonila jsem se a snažila se jí najít. Konečně jsem ucítila něco měkkého.
Opatrně jsem se svalila na pohodlnou pohovku.
Teď už zbývalo jenom čekat, dokud nepřijde.
Takováhle zima je tu vždycky? Někde by tu měla být deka. Posadila jsem se začala rukou jezdit a hrubém povrchu sedačky.
Není tu, jak je to možné? Minule tu byla. Jsem si skoro jistá. Jak se mohla ztratit? Vzpomínám si, jak jsem jí skládala a pokládala do pravého dolního rohu pohovky. Musí tu být. Kromě mě sem nikdo nechodí.
Skrze zavřené dveře do místnosti proniklo trochu světla. Uslyšela jsem jakési dva mužské hlasy, které mluvili cizím jazykem, který jsem nedokázala rozpoznat.
Poprvé za dlouhé roky jsem dostala strach. Nikdo tohle místo nezná a nikdo sem kromě mě a jeho nechodí. Tak co tady dělají ti dva muži?
Kovové dveře se otevřely a místnost zaplavilo bílé světlo.
!!!KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM!!!

Příběhy

21. března 2013 v 16:09 | SeaColor*

Love In Stars

Autor: SeaColor*
Stav: Píše se...

Sbohem

20. března 2013 v 19:00 | SeaColor* |  Povídky
Tohle je víceméně moje první povídka nebo jak to nazvat :D Holka mluví ke klukovi, který jí opustil.. Doufám, že se vám to bude líbit, i když já s tím moc spokojená nejsem :D
Ještě jsem se stihla naposledy podívat do tvých nádherně hnědých očích, a pak jsi se otočil a pomalým krokem si odcházel pryč. Skrze oponu slz jsem tě pozorovala a nejraději bych se za tebou s křikem rozeběhla, objala tě a nikdy nepustila… Tohle je ale přesně to, co nechceš. Chceš v klidu říct sbohem a už o mě nikdy neslyšet. Zapomenout na všechno, co se stalo a jít dál.
Bolí to. Ani nevíš, jak moc. Pro tebe to ale dokážu. Vím, že si přeješ, aby to takhle skončilo a ačkoli je to jedna z nejtěžších věcí v mém životě, nechám tě odejít.
Za pár let si nebudeš pamatovat ani mé jméno, možná už za pár měsíců, ale nikdy nezapomeň, že já na tebe budu myslet navždy. Každý den, každou hodinu. Kdykoli zavřu oči, uvidím tvou překrásnou tvář a ucítím tu nádhernou vůni, která mi už teď tak moc schází. Vždycky si budu pamatovat tvůj hlas, tvůj smích, tvoje roztomile rozcuchané vlnité hnědé vlasy. Nikdy nezapomenu, jak si se na mě poprvé podíval a rty se ti stočily do nejkrásnějšího úsměvu, jaký jsem kdy viděla.
Ty možná dokážeš říct "sbohem", ale pro mě je tohle slovo jako ostří nože, které se prohnalo mým srdcem.
Se slzami v očích jsi mi řekl jedinou věc a to tu, že si zasloužím někoho lepšího, než jsi ty. Děláš si ze mě srandu? Teď jsi pryč a já vím, jak obrovskou chybu jsem udělala. Neměla jsem tě poslechnout, ale už na to nezáleží. Přísahám, že si tě znovu najdu a je mi jedno, jak dlouho to bude trvat! Podruhé už mě neopustíš, už tě nenechám jít pryč…
Do té doby… sbohem

!!!KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM!!!


Love In Stars

17. března 2013 v 14:19 | SeaColor* |  Love In Stars

Love In Stars

Autor: SeaColor*
Stav: Píše se...
Hlavní postavy: Tessie, Justin, Liam
Děj: Tessie se setká s Justinem a zamilují se do sebe.. Není to ale tak jednoduché. Justin nechce, aby je někde společně viděli. On je na tenhle život zvyklí, ale pro Tessie je to těžké. Když potká Liama Payne ze skupiny One Direction, všechno se změní a ona si není jistá, co doopravdy cití. Jak se nakonec rozhodne?

Kapitoly:


Love In Stars // 2. kapitola

17. března 2013 v 14:09 | SeaColor* |  Love In Stars
A je tu druhá kapitola příběhu Love In Stars :D První díl se pár lidem líbil a jsem za to moc ráda :) děkuju :) Snad se bude líbit i druhá kapitola :)
Zdvihla jsem oči a podívala jsem se na kluka, co do mě vrazil (nebo já do něho?). Měl na hlavě kapucu, která zakrývala téměř celý jeho obličej. I když jsem ho ale pořádně neviděla, připadal mi tak nějak povědomý.
"Moc mě to mrzí, strašně se omlouvám," i jeho hlas mi přišel známý.
"To nic, není to tvoje chyba, nekoukala jsem," pousmála jsem se.
Kluk si sundal kapucu a já hned věděla, kdo to je. Opravdu? Justin Bieber?!
"Pane bože, celou jsem tě polil, opravdu mě to mrzí," lítostně se usmál.
"Opravdu je to v pohodě," Rozhodla jsem se dělat, jako by nebyl slavný, jako by byl naprosto obyčejný kluk. Byla jsem si stoprocentně jistá, že je to ten zpěvák a věty "Justine, to snad není možný!!" musí mít už plný zuby.
"Můžu pro tebe alespoň něco udělat? Chceš někam odvést? Kousek támhle mám auto," ukázal za roh.
"To je v pohodě, vlastně ani nevím, kam jdu," s úsměvem jsem pokrčila rameny.
"Fajn, tak tě pozvu na kafe."
"Nechci tě obtěžovat," usmála jsem se.
"Je to ten jediný problém?" usmál se. "Tak poď," řekl, když jsem nedopověděla.
Už jsem neodporovala a následovala jsem ho.
"Já jsem Justin," představil se.
"Já vím," usmála jsem se, a pak dodala. "Já Tessie."
"Vypadalo to, jako bys mě neznala."
"To bych musela být z Marzu," zamumlala jsem si pro sebe. "A co bych podle tebe měla dělat? Začít ječet?"
"Třeba," zasmál se. "Rozhodně jsem na tuhle reakci zvyklý."
Vešli jsme do malé kavárničky, kde sedělo jen pár důchodců.
"Jaks to myslela, že nevíš kam jdeš?" zeptal se, když jsme se posadili a zadíval se na mou velkou tašku. "Poměrně nepraktická kabelka," poznamenal.
Usmála jsem se. "To je trošku složitější."
"Nejsem úplnej idiot, když to řekneš polopaticky, možná to pochopím."
Je celkem vtipný.
"Nevim jestli tě zrovna zajímá můj životní příběh," usmála jsem se. Opravdu jsem ho naší konverzací unudit k smrti nechtěla.
"Povídej," udělal krátkou pauzu. "Jestli teda chceš."
"Před pár měsíci jsem se nastěhovala sem do LA ke svému příteli. Už to delší dobu bylo takové… divné a dneska večer jsem od něj definitivně odešla a teď jsem se teda jenom tak loudala po Los Angeles a přemýšlela, kam půjdu."
"A vymyslela si něco?"
Zadívala jsem se do jeho nádherných hnědých očí a zakroutila hlavou.
"A co budeš teda dělat?"
"Nemám tušení. Domů k rodičům se vracet nechci, studuju tady a rozhodla jsem se, že chci v LA odmaturovat. Zkusila bych si najít nějaké bydlení, ale obávám se, že na to nebude těch pár korun co beru za obsluhování v rychlím občerstvení stačit. Asi to nakonec dopadne tak, že se vrátím zpátky domů a na LA zapomenu."
"Co si dáte?" přišla číšnice.
"Já capuccino, ty?" podíval se na mě.
"Taky," kývla jsem.
Odešla.
Líbí? :D

Love In Stars // 1. kapitola

17. března 2013 v 13:59 | SeaColor* |  Love In Stars
Ahoj :) je tu první kapitola slibované povídky Rozhodla jsem se pro název Love In Stars (láska ve hvězdách) :) Snad se bude líbit :)
"Kam chceš sakra jít, Tessie?" křikl na mě Mark.
"Není to jedno?!" odsekla jsem a hodila jsem do velké tašky poslední své věci, které ještě nebyly zabalené.
"Řekl sem ti, že tady zůstaneš!" zařval a hrubě mě chytil za paži.
"Co si o sobě sakra myslíš?" vyškubla jsem se mu a šla ke dveřím. "Laskavě si nehraj na mého šéfa, já si budu dělat, co chci.
Vztekle mě následoval.
"Jenom utíkáš! Seš jak malej fracek!"
Prudce jsem se otočila. "Víš, co? Jo, máš pravdu. Utíkám, protože už to tady s tebou nemůžu vydržet!"
"A kdo ti tady dovolil bydlet? Chtěla si do Los Angeles, kdyby nebylo mě, tak ještě pořád sedíš v bytě tvých rodičů v maloměstě!"
"O nic sem se tě neprosila!"
"A kam teď chceš jít? To budeš jako spát na ulici?"
"Rozhodně to bude lepší než tady."
Vyšla jsem ven a zabouchla jsem za sebou dveře. Skoro jsem utíkala, abych od něj byla co nejdál. No jo, ale kam jsem vlastně utíkala? Jestli v něčem měl pravdu, tak v tom, že nemám kam jít.
Proplétala jsem se davy lidí v osvětlených ulicích LA. Dnes byla krásná noc teplá noc. Obloze dominoval zářící měsíc a okolo něj miliony malých hvězdiček. Mohla bych jít třeba na nějakou odlehlejší pláž. Byl by tam klid a na písku se nespí zrovna nejhůř, rozhodně by to bylo lepší než na lavičce, kde bych byla všem na očích. Ale jít sama v noci na pláž taky není zrovna nejlepší nápad, zvlášť ne v LA.
Potulovala jsem se jednou téměř prázdnou ulicí. Z nudy jsem počítala každou dlaždici, na kterou jsem šlápla a při tom pořád myslela na Marka. Opravdu to už bylo tak strašné, že jsem musela odejít? Ano, bylo! Přece mu nemůžu pořád dokola odpouštět, ale možná jsem mohla ještě chvilku počkat… Ne! Už jsem čekala dlouho! Bylo to správné rozhodnutí… Tento souboj myšlenek se v mé hlavě odehrával několik minut.
Ucítila jsem tvrdý náraz a hned na to na mé hrudi jakýsi studený nápoj.
"Promiň, jsi v pohodě?"
Líbí? :)

Love In Stars.. Konec nebo pokračovat?

17. března 2013 v 13:29 | SeaColor*
Nevím jestli si to někdo pamatujete nebo ne, ale nejspíš ne :D No je to příběh zkládající se z jednotlivých kapitol. Myslím, že naposledy jsem přidala 7. kapitolu. Napadlo mě, že bych s tím mohla začít znovu. Přidávat to od první kapitoly... Přijde mi škoda to zahodit, když už jsem to jednou udělala :D Sice to neni vůbec hotvé jsem asi teprve u 12 kapitoly, ale když už jsem začala, tak proč to nedokončit? :D
Ráda bych slyšela váš názor ;) :) Budu ráda, když mi ho napíšete do komentářů (: Předem děkuju (:

Kam dál